Funkčnost

• Funkční poruchy pohybového aparátu jsou charakterizovány jako poruchy funkce bez strukturálních změn. Rovnováha mezi svalovým, kloubovým systémem a jejich nervovou regulací zabezpečuje správnou funkci pohybového aparátu. Správná funkce představuje vyladěnou souhru struktur. Tento ideální stav je velmi snadno ovlivnitelný různými podněty uvnitř organismu nebo podněty z vnějšího prostředí. Dnešním špatným životním stylem, sedavým způsobem života, nesprávnou životosprávou a stresem dochází nejčastěji k vzniku funkčních poruch. Bohužel stále častěji postihují nejen dospělé, ale i děti, u nichž se navíc věková kategorie neustále snižuje. Je nutné si uvědomit, že dlouhodobé chybné nastavení funkce vede k poškození struktury. Funkce je rozhodujícím kritériem pro vznik resp. nevznik bolesti. A proto zdravé sezení na Dvectis podložce je ta pravá prevence funkčních poruch.

1. v oblasti funkce centrální regulace

• Od narození si každý člověk vytváří své pohybové návyky a stereotypy. Jsou to soustavy podmíněných a nepodmíněných reflexů, které vznikají na podkladě stále se opakujících podnětů a impulzů. Základními pohybovými stereotypy jsou leh, sedání, sed, stoj, držení těla, to jsou posturální stereotypy, potom lokomoční jako chůze a běh a manuální a dýchací. Pohybový stereotyp se rozděluje na stereotyp prvního řádu, který je dán geneticky, automaticky, představuje základní matrici a je zhruba u všech jedinců stejný. Stereotyp druhého řádu vzniká vypracováním funkčních spojení, která jsou individuální. Důležité je, jak se stereotypy vypracovávají, fixují a přepracovávají. Chybné pohybové stereotypy vznikají nejčastěji následkem poruchy centrálního řízení a výsledkem je porucha svalové koordinace. Chybné stereotypy nejsou neměnné, dají se měnit v důsledku vnitřních změn organismu nebo v důsledku změn z vnějšího prostředí. Ale fixované špatné stereotypy se těžko odstraňují a s věkem klesá schopnost je měnit.

2. v oblasti funkce svalu

• Aby byl pohyb nejekonomičtější, sval dostatečně silný, vhodně zapojován do pohybu, zapojený dostatečně rychle a přitom, aby byly klouby při pohybu rovnoměrně zatěžované, je potřebná rovnováha (balance) svalového napětí mezi svaly na protilehlých stranách kloubu tzv. antagonistů. Pokud dochází určitými vlivy, například z vnějšího prostředí nebo z prostředí uvnitř organizmu, k adaptačním změnám, svaly s tendencí k oslabení (dynamické svaly) se utlumují a svaly posturální, které mají tendenci ke zkracování se zkracují. Vzniká tak svalová nerovnováha (dysbalance). Pokud se funkční porucha v napětí svalů neupraví, nepoměr svalové práce se projeví jako bludný, začarovaný kruh. Na jedné straně tahají zkrácené svaly pohybový segment stále víc na svoji stranu, a na druhé straně dochází stále víc k ochabnutí oslabených svalů. Představit si svalovou dysbalanci můžeme jako model lítacích dveří, které jsou přidržovány dvěma pružinami. Aby se mohly volně pohybovat ze strany na stranu, musí být obě pružiny v rovnováze. V opačném případě zkrácenější pružina táhne dveře na svou stranu. Příčinou svalové dysbalance je nevhodné funkční zatěžování, které může být nedostatečně nebo jednostranně zatěžované. Jednostranné zatěžování může být dynamické nebo statické. Dynamické se týká hlavně sportovců. Proto je při sportu tolik důležité myslet na vyváženost při zatěžování určitých svalových skupin.

3. v oblasti funkce kloubu

• Každý kloub má mít určitý rozsah pohyblivosti, směr pohybu. Všechny klouby jsou v souhře se svaly a navzájem se ovlivňují. Při úrazech, zánětech, degenerativních onemocněních, dochází k poruchám rozsahu pohybu v kloubech. Vznikají blokády, bolesti. Při funkčních poruchách kloubů je třeba zmínit kloubní hypermobilitu. Je to zvýšený rozsah fyziologického pohybu v kloubu. Může být lokální, která je v důsledku záměrného cvičení (gymnastika), nebo celková, která je charakteristická celkovou zvýšenou ohebností (laxicitou) pevných tkání, jako jsou kloubní pouzdra a vazy.

• Při celkové hypermobilitě je potřebné celkové zpevnění svalového korzetu, neboť samotná hypermobilita způsobuje funkční poruchy kloubů i svalů.

• Bolest zad totiž není výlučně zdravotním problémem, nýbrž představuje složitý komplex biologických, psychologických a sociálních faktorů, mezi nimiž dominantní roli zaujímají především psychologické aspekty. V diagnostice, v případě, že vyloučíme několik závažných a v podstatě výjimečných stavů, je pátrání po určení přesné příčiny bolestí zad za cenu nákladných a mnohdy zatěžujících vyšetření ve většině případů zcela zbytečné. Vytváření diagnóz doslova za každou cenu a tendence spíše diagnostikovat nemoc, která není, než určit skutečnou chorobu a zejména její původ, pramení s největší pravděpodobností z nedostatku sebereflexe lékaře. Lékař provádí nadbytečné diagnostické a terapeutické výkony nikoliv proto, že by je stav pacienta vyžadoval, nýbrž z pocitu jakési úzkosti vůči sobě a snahy být za všech okolností "krytý”.

• Povzbudivou informaci pak představuje skutečnost, že většina pacientů trpících bolestmi zad se uzdraví stejně rychle bez ohledu na to, jestli se léčí, či nikoliv. Nejvhodnějším medicínským přístupem je proto trpělivé pozorné vyčkávání a zásada nerušit necitlivými léčebnými zákroky spontánní a zcela přirozený proces uzdravování. Pacientovi v akutní fázi a taky bolestí zad proto lékař nejvíce prospěje tím, že jej přesvědčí, aby se pokusil obtíže raději několik dní trpělivě snášet. Zcela samozřejmou součástí takové konzultace by mělo být i srozumitelné seznámení pacienta s příčinami obtíží a zdůraznění příznivé prognózy vedoucí k jeho uklidnění. V zájmu rychlejší úlevy od bolesti je pak mnohem účelnější, zůstane-li pacient v dobré kondici a udržuje-li se, tedy je přiměřeně aktivní, pokud mu to stav dovolí. Zásadní význam pro prevenci a léčbu bolestí zad má zejména úprava životního stylu v tom nejširším smyslu slova s akcentem na psychosociální a pohybovou složku. Změna životního stylu bývá totiž u většiny případů bolestí zad, a to nejen funkční etiologie, léčbou kauzální. U naprosté většiny bolestí zad totiž s neúprosnou pravidelností zjišťujeme, že důsledkem pohybové chudosti a stereotypu je nadváha a již zmiňovaná svalová nerovnováha.

• Správný životní styl a cílená léčebná tělesná výchova včetně správného zdravého sezení se pak ukazují být neocenitelnými pomocníky v prevenci i léčbě akutních i chronických vertebrogenních obtíží. Nespočetná řada odborných studií, týkajících se pohybových režimů a bolestí zad jednoznačně potvrzuje, že pohybové programy významným způsobem snižují riziko recidiv a brání přechodu onemocnění do chronicity. U prevence bolestí zad a u dalších civilizačních chorob se však může velmi pozitivně projevit i zdánlivě bezvýznamné zvýšení pohybové aktivity. Často postačí, vyhýbá-li se pacient použití výtahů a zvládne-li každodenní cestu do práce rychlejší chůzí, snaží se o nepříliš náročnou fyzickou práci v domácnosti, nebo absolvuje-li denně alespoň hodinovou procházku.

• O zmíněný aktivní přístup k léčbě bolestí zad však nebývá příliš velký zájem ani ze strany samotných pacientů, s výjimkou těch, kteří již trpí skutečně velkými obtížemi. Zatímco uvědomělý pacient cíleně vyhledává svého lékaře či fyzioterapeuta, aby s ním konzultoval otázky pohybového režimu a životosprávy, v povědomí převažující většiny panuje přesvědčení jiné. A to, že k tomu, aby byl člověk zdráv, musí být manipulován, masírován a jinak fyzikálně opečováván za vydatné podpory farmak a bez jakékoliv iniciativy z vlastní strany. Zásadní význam pro výsledný léčebný efekt má proto především změna v myšlení pacientů, kteří si musí uvědomit, že klíč k uzdravení spočívá především v jejich rukách a je otázkou jejich snahy a vůle.

• Dynamicko-směrové sezení snižuje negativní důsledky sedu, jako jsou funkční poruchy pohybového aparátu (vznik skolióz -vybočení páteře do strany), strukturální změny páteře a kloubů, poškození meziobratlových plotének. Aktivním, dynamicko-směrovým sezením cvičíme, čímž aktivujeme cirkulaci krve. Tím dochází k lepšímu prokrvování tkání a orgánů, což pozitivně ovlivňuje nejen stav tělesných buněk, ale i celkovou kondici našeho těla.

• Snahou o stabilizaci, tedy neustále se měnícími polohami pánve, posilujeme svalstvo dolních končetin a pánevního dna. Receptory ve svalech, šlachách a proprioceptory v kloubech reagují na změnu polohy. Tyto receptory pak podávají impulsy do mozku, který správnými pokyny reguluje práci svalů, tedy správné fungování svalových řetězců. To přispívá k nápravě nesprávných pohybových stereotypů. Práce malých svalů na nohách chrání chodidla proti padání podélné i příčné klenby, tedy proti plochým nohám.

• Ze začátku (1 až 2 týdny) sedávejte na mírně nafouknuté dynamicko-směrové podložce Dvectis (do výšky 7cm) jen 5 - 10 minut a opakujte 10 - 15 krát denně!

• Sezením na Dvectis podložce se spalují kalorie, zpevňuje a formuje se vaše tělo. Hýždě a stehna patří k nejproblematičtějším částem ženského těla. Po dobu sezení na Dvectis podložce dochází k prokrvování a aktivaci lymfatického systému v oblasti problematických partií.

• Dvectis podložka je nestabilní podložka. Sezením na Dvectis podložce zabezpečujeme aktivní dynamicko-směrové sezení. Individuálně ji lze nafouknout, například jako plavací kruh. Pokud sedíme v labilní poloze, jsme nuceni udržovat rovnováhu, kterou zabezpečují autochtonní hluboké svaly páteře. Jejich aktivita je větší díky ustavičným podnětům labilní plochy. Vlivem gravitace se naše tělo uvolní a tlak na meziobratlové ploténky se rozloží. Přenesením váhy trupu dopředu na dolní končetiny (při psaní, práci s PC, šití) nám vzduchová bublina vzadu vytlačuje sedací část, což vytváří správnou polohu pánve a tím správné držení v bederní části.

• Celulitida je estetický problém pokožky, především v oblasti hýždě a stehen. Při celulitidě dochází ke zvětšení objemu podkožních tukových buněk, které jsou vytlačovány proti kůži a vytváří na ní tzv. ďolíčky. Velmi rizikovým faktorem vzniku celulitidy je kromě jiných právě dlouhodobé sezení. Při klasickém sezení dochází k minimálnímu prokrvování hýžďových svalů a zároveň je výrazně utlumeno proudění lymfy. Při aktivním dynamicko-směrovém sezení na Dvectis podložce dochází k maximální aktivaci hýžďových svalů, k jejich prokrvení a ke zprůchodnění lymfatických cest.